Farní kostel sv. Anny je trojlodní pozdně renesanční stavbou s představenou kvadratickou věží z let 1617 až 1618.

První kostel a fara ve Starém Městě jsou zmiňovány již v roce 1350.

Nynější kostel dala v letech 1617-1618 postavit matka nového pána Eliška Petřvaldská, jež byla na rozdíl od svého syna horlivou katoličkou.

Autor stavby, či případný realizátor - stavitel kostela nejsou sice známi, ale historikové se domnívají, že jím byl Antonio Thoma. Prokázaná je jeho účast i na výstavbě staroměstské radnice v r. 1618 - 1619. Stavba staroměstského kostela byla zřejmě dokončena před 26.červencem 1618.

Nový kostel měl trojlodní podobu, která je dnes nahrazena vestavěnými bočními kruchtami, zřejmě z roku 1689. Jedna z nich v současné době slouží jako zimní kaple Povýšení sv. Kříže.

FARÁŘI
Z prvních farářů, působících ve Starém Městě v 17.a 18.století jmenujme alespoň tři:
Johanna Baucha, který zde strávil pouze rok a Lautnera, jenž byl upálen ve známých čarodějnických procesech. Krispin Hartman - ten v roce 1721 požádal knížete Liechtenštejna o vybudování městského špitálu, ale krátce poté ve svých 82 letech zemřel. Staroměstským rodákem byl Tobias Winter, který vedl zdejší farnost v 1. 1722 - 1735.
KOSTELNÍ VĚŽ
V roce 1657 došlo k významné stavební činnosti - začala stavba zvonové věže. Práce byly svěřeny losinskému mistrovi Eberharovi a protáhly se až do roku 1662, kdy byla věž ukončena osazením makovice. Dnešní překrásná věžní báň (a tím i definitivní podoba našeho kostela) vznikla v 1. 1731 - 32. Autor návrhu pocházel z Olomouce, jeho jméno však není známo. Kříž na vrcholu věže byl zhotoven v železné huti v Rejhoticich na vízmberském panství (dnes Loučná nad Desnou). Po opravě slouží dodnes, je tedy původní. Zvonová věž tím dosáhla svého výškového maxima, keteré činí 48,52 m. Přikrytí báně měděným plechem bylo finančně nejnáročnější, náklady přesáhly 800 zlatých, náročnou práci provedl olomoucký klempíř Andreas Brummer. Vstupní brána, kterou se dnes do areálu vchází, stejně jako obě boční kaple byly vystavěny až v 19.století.
HODINY
Hodiny na věži pocházejí z roku 1907. Údajně se zastavily v době II.světové války, kdy se z věže spouštěli zvony. Ciferníky mají úctyhodný rozměr, jejich průměr je 180 cm. Stroj hodin byl v minulosti mechaniký, vyžadoval tedy každodenní ruční natahování a také vyšlapání více jak 100 schodů. V současné době jsou hodiny řízeny automaticky.
INTERIÉR
Interiér kostela byl pořizován postupňe a měnil s po celou dobu uplynulých tří století až do začátku našeho věku. Nejcennější součástí hlavního oltáře bylo sousoší Svaté rodiny, kterou tvořili sv. Anna s Ježíškem na klíně a a samostatně vlevo stojící Panna Maria. Podle kostelních účtů mělo vzniknout pravděpodobně v roce 1669 a jeho autorem by měl být sochař Michal Zurn - nejmladší a nejslavnéjší z rodiny Zurnů. Je škoda, že se sousoší nedochovalo dodnes. Duchovní správa se ve 40.letech minulého století rozhodla oltář odstranit a nahradit dílem B. Kutzera ze Zlatých Hor. V té době už ovšem byly součástí oltáře další sochy a obrazy, reliéfy, tabenákl, krucifix, skříňka s Pražským jezulátkem atd. Vznikl tak soubor potupně objednávaných či darovaných věcí, jejíchž kvalita zřejmě byla dosti různorodá. Vetšina těchto uměleckých děl byla zhotovena v Kladsku a Landeku v Polsku. Některá z nich pocházela z dílen Michala Kosslera a Michaela Klahra. Oba v letech 1712 - 1725 zasáhli do vzhledu původního oltáře zásadním způsobem. Zvláště Klahrovo dílo dnes mimořádně ceněno. Z celého oltářního souboru se dochovaly do dnešní doby basreliéf sv. Alžběty, Kosslerovy sochy sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého a Klahrovy sochy dvou andělů - světlonošů.
ZVONY
Osud našich kostelních zvonů je totožný s osudem mnoha jiných. Podle farní kroniky byly tři zdejší zvony za I.světové války shozeny z věže a odvezeny do Německa pro výrobu zbraní. Mistní němečtí občané se s nimi loučili jako s nejmilejšími přáteli. Ozdobili je věnci a vyfotografovali. To bylo v řijnu 1916. Největší zvon vážil 751,5 kg. Byl na něm obraz Matky Boží s Ježíškem a nápis ,, K ůctě a důstojnosti Všemocného Boha a Panny Marie" 1. P. 1522. Nebyl to však originál z tohoto roku. Ten ůdajně pukl a byl ulit znovu ve stejné velikosti a podobě v r.1835 v Olomouci. Druhý odebraný zvon vážil 294 kg a byl na něm nápis ,, K ůctě sv. Anny, patronky Starého Města ". Poslední nejměnší zvon vážil 174 kg a byl zasvěcen sv. Antotínovi a sv. Františku Xaverskému. Už čtyři roky po skončení I. Světové války si staroměští občané pořídily nové zvony. Další válka však přinesla konec i jim. Do historie Starého Měta se zapsalo datum 17. Prosince 2000. V tento den se konečně po tolika letech vrátily naše zvony. Byly požehnány olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem a instalovánxy do věže. Zvon sv. Panny Marie váží 220 kg a zvon sv Edit Stein váží 345 kg.