GEBAUER Anton Karl [ Osobnost ]
Je zajímavou časovou hříčkou, že když se dr. Emil Holub vydal na svou první cestu do jižní Afriky, roku 1872, v Horním Benešově se narodil budoucí cestovatel, objevitel, národopisec a přírodovědec.
Antonův otec byl tamním obecním tajemníkem, a jeho znalosti a obdiv k vědeckým poznatkům byly impulsem pro životní dráhu jeho prvorozeného syna, pozdějšího badatele ve střední a jihovýchodní Asii.
A.K. Gebauer studoval v Olomouci a v Opavě, a jako mladý učitel odešel do Waldiviertlu v Dolním Rakousku.Dále pak vyučoval ve Vídni v Jubilejní škole v Jedlersee-Floridsdorfu a nakonec působil jako učitel tělocviku ve floridsdorfském gymnáziu. Zde získal tělesnou zdatnost a houževnatost, které mu byly tolik potřebné v jeho dalším životě. Od mládí miloval toulky přírodou, ale lákali ho daleké kraje, na jejichž poznávání se připravoval pilným studiem jazyků, geografie a přírodních věd.
První velkou cestu podnikl Gebauer jako devětadvacetiletý v Africe, kde sám , pěšky, putoval po březích Nilu až k pověstným kataraktům (peřejím) na Horním Nilu. Za pět let byl již ve světadílu, který ho nejvíce poutal - v Asii. V roce 1906 procestoval Indii a svoje poznatky uveřejnil v knize "Pod Mount Everestem". Věhlas získal především svojí třetí velkou cestou v roce 1910, která ho vedla do pevninské jihovýchodní Asie, kde studoval přírodu, kulturu a lid Barmy a tzv. Šanských států (dnes severní Barma, Thajsko a Laos). Oblasti téměř v Evropě neznámé, popsal v publikacích "Severní Šanské státy" (1912) a "Barma, chrámy a pagody". Asijská cestování korunoval v roce 1913 nesmírně náročnou, neprozkoumanou trasou, průrvou řeky Tsango (horní tok Brahmaputry) a Brahmaputry největším světovým pohořím Himálaj.
Důsledky vypuknutí první světové války byly pro Gebauera tragické. Byl zadržen britskými úřady a téměř pět let internován v himálajské oblasti.
Konec války pro něho znamenal osvobození a návrat domů i s rozsáhlými přírodovědeckými sbírkami, jejichž nejcennější část daroval Národopisnému historickému muzeu ve Vídni. Gebauerovy přednášky o buddhismu a brahmaismu ve vídeňské Uranii vzbudily takový ohlas, že je musel dvanáctkrát opakovat. Ve vědeckých kruzích byly ceněny zejména jeho zprávy o dosud málo známých oblastech Sahu (severní oblasti jihovýchodní Asie), za což byl jmenován členem - korespondentem několika geografických společností. Od státu (Rakousko) obdržel čestnou apanáž, a jeho rodná obec, Horní Benešov, ho jmenovala čestným občanem.
Cestovatel a badatel z našeho kraje,který prošel tisíce kilometrů, nalezl poslední odpočinek 30.5. 1942 v rakouských Korutanech ve Veldenu na břehu Wortherského jezera.
