PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY ÚVODNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKY KRAJ ZLINSKY KRAJ OLOMOUCKY KRAJ JIHOMORAVSKY KRAJ PARDUBICKY KRAJ KRALOVEHRADECKY KRAJ LIBERECKY KRAJ VYSOCINA PRAHA STREDOCESKY KRAJ USTECKY KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKY KRAJ KARLOVARSKY KRAJ FOLKLORNÍ SDRUZENÍ ČESKÉ REPUBLIKY CESKY ROZHLAS BESKYDY-VALASSKO SLEZSKA HARTA CZECH TOURISM
Čtvrtek 28.03.2024
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Základní informace o ČR
Česká NEJ
Kraje ČR
Turistické regiony
Turistické oblasti
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
Pohádkové regiony
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality
Databanka akcí
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
PRAHA SRDCE EVROPY
  Město PRAHA
Pražská informační centra
Kalendář akcí v Praze
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Zdravotní pojištění
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
Kongresy a konference
Veletrhy a výstavy
Turistika a volný čas
  Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Pěší turistika
Agroturistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Sport a relaxace
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Folklor a tradice
  Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Příroda a její ochrana
  Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Obchod a služby
  Služby motoristům
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba
Království perníku

Arcivévoda Karel Ludvík Jan [ Osobnost ]

Co víme o vojevůdci Karlovi, po kterém je pojmenováno lázeňské místo Karlova Studánka

Arcivévoda Karel Ludvík Jan - žil v letech 1771 - 1847. Je vnukem české i uherské královny a císařovny na rakouském trůnu Marie Terezie (1740-1780). Současně je bratrem císaře Františka II. (I.) neboť je třetím synem císaře Leopolda II. (druhorozeného syna Marie Terezie). Ač byl Karel mužem malé postavy a sužovala jej dědičná choroba habsburků, epilepsie, patřil k slavným válečníkům.

Byl zřejmě nejoblíbenějším velitelem v Rakousku za napoleonské éry. Díky vznešenému původu se stal říšským polním maršálkem a to již ve 25 letech. Byl opakovaně vrchním velitelem rakouské branné moci. Zkvalitnil výcvik vojsk tím, že zdůrazňoval zvýšenou pohyblivost a lepší manévrovací schopnost jednotek, dbal na kvalitu střelby. Armádu rozdělil na samostatné sbory, které disponují všemi druhy zbraní a které byly schopny nezávisle operovat. Armádní sbor tak skládal ze tří divizí, přičemž každá divize měla dvě brigády a každá brigáda dva pluky + myslivecký prapor. Každý pluk byl složen ze tří praporů (batalionů) o 600 až 700 mužích. Válčil opatrně, vyčkávavě a několikrát se mu podařilo porazit v bojích Francouze. V roce 1793 se stal generálním místodržitelem rakouského Nizozemí. Na podzim 1797 vytlačil francouzské revoluční armády na linii Rýna. Roku 1798 byl jmenován generálním kapitánem Českého království. Jako vrchní velitel císařské armády dosáhl 1799 - 1800 několika vítězství, ale pro neshody s bratrem - císařem Františkem II. (I.) a dvorskou válečnou radou na svou hodnost rezignoval. V letech 1801 - 1805 působil jako předseda dvorské válečné rady.

V roce 1801 Karel nastoupil po Maxmiliánu II. Františkovi (nejmladším synovi Marie Terezie, který dal podnět k lékařskému sledování léčení v našem lázeňském místě), na místo velmistra Řádu německých rytířů. Tento post, v roce 1804 předal vojevůdce Karel, svému bratru arcivévodovi Antonínu Viktorovi.

Rok 1803 je spojen s přejmenováním po Karlovi zdejšího lázeňského místa v původním názvu Hinewieder na Karlsbrunn, když byla postavena první zděná budova - Koupelový dům (dnešní Pošta). Stejně tak i první léčebné prameny nesou jména velmistrů v dobách kdy byly objeveny (Maxmiliánův pramen z r. 1780, z r. 1802, Antonínův pramen z r. 1812).

V roce 1805 porazil vojevůdce Karel Francouze u Calgiera, v témže roce však jeho bratr císař František II. (I.) utrpěl prohru při nejslavnější Napoleonově bitvě u Slavkova, (která ve svém důsledku donutila v té době ještě římského císaře Františka II. odstoupit a vyhlásit zánik tisícileté Svaté říše římské národa německého - v r. 1806, při ponechání si titulu císaře rakouského, kterým se tituloval od srpna 1804, již jako František I.). Od roku 1806 je vojevůdce Karel generalisimus a ministr války. V roce 1808 jej Španělé provolali králem (zásluhou Marie Ludviky měl totiž v sobě španělskou královskou krev), aby tímto tahem získali španělé spojence v boji proti Napoleonovi. Arcivévoda Karel tuto lákavou, avšak riskantní španělskou korunu odmítl. Napoleona, který ze 77 bitev pouze 3 prohrál, porazil vojevůdce Karel (a byl vůbec prvním v Evropě, kdo dokázal zvítězit nad Napoleonem). Stalo se tak 21.5. 1809 na předměstí Vídně u vesnice Aspern a 22.5. 1809 u Esslingen. Tohoto vítězství, ale nedokázal využít a po bitvě u Wagramu 5.-6.7.1809 nabídl Napoleonovi příměří. Od té doby do politických událostí a do vedení války nezasahoval.

O arcivévodovi Karlovi je známo, že při druhém sňatku Napoleona s rakouskou princeznou Marií Luisou (nejstarší dcerou císaře Františka I.) zastupoval císařův bratr arcivévoda Karel nepřítomného ženicha - Napoleona, při svatebním obřadu ve Vídni a svoji neteř princeznu Marii Luisu, (která se později do Bonaparta zamilovala a porodila mu syna Orlíka) doprovázel v r. 1810 na cestě k ženichovi do Francie na francouzský císařský dvůr.

Oblibu u svých vojáků si vojevůdce Karel získal především jako reformátor armády, kterou prováděl po roce 1801. Diferencovaně zavedl brannou povinnost, přeorganizoval velení a zrušil nenáviděnou doživotní vojenskou službu, resp. ji zkrátil u jednotlivých druhů zbraní na dobu od 10 do 14 let (na 8 let byla vojna zkrácena až v roce 1847). Císař František II. (I.) na svého o 3 roky mladšího bratra, vojevůdce Karla, v mnoha směrech žárlil. Záviděl mu oblibu u vojáků, jeho všestranné schopnosti, virtuozitu ve hře a improvizaci na klavír a později též i jeho velké bohatství. Bezdětná Karlova teta Marie Kristýna (tato nejoblíbenější dcera císařovny Marie Terezie), která byla kdysi místodržitelka Nizozemí, přijala totiž vojevůdce arcivévodu Karla za vlastního a určila ho svým dědicem. Tak od roku 1823 získal bohaté Těšínské vévodství.

Se svou manželkou Henriettou Nasavrsko-Weiburskou měl vojevůdce Karel 6 dětí, které se dožily dospělosti, z nichž nejmladší Vilém František Karel (narozený 1827) byl rovněž vojevůdcem a velmistrem Řádu německých rytířů (v letech 1863 - 1894). Posledním habsburským velmistrem byl Karlův vnuk rovněž aktivní důstojník, který dosáhl hodnosti polního maršálka - arcivévoda Evžen Habsburský (v letech 1894 - 1923).

* Karlova linie 7 dětí - nejmladší Vilém, vnuk Evžen.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.k.studanka.cz

Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 11.07.2004 v 19:30 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
VELETRHY
FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
TURISTIKA